Cedr nebo cedr?

Červený západní cedr (Thuja plicata) patří mezi stálezelené jehličnaté dřeviny. V českých botanických klíčích byste tento strom ale pod názvem červený západní cedr hledali velmi obtížně. Vodítkem je však latinské pojmenování Tuja plicata, které vede k českému botanickému názvu zerav řasnatý. Štíhlé kužely těchto stromů z čeledi cypřišovitých obvykle dorůstají výšky 30 metrů. Výjimečné exempláře ve své domovině, kterou je Severní Amerika, dosahují až 60 metrů. Pro porovnání uveďme, že známá Petřínská rozhledna je vysoká 63,5 metrů.

Cedr – vhodný materiál pro dům i loď

Červený západní cedr se vyskytuje v lesích podél pobřeží oceánu od Aljašky po Kalifornii a ve Skalistých horách. Jeho dřevo má unikátní vlastnosti. Již domorodí obyvatelé severoamerického kontinentu věděli, že olej obsažený ve dřevě materiál ochraňuje před hnilobou. Indiáni proto právě z červených západních cedrů vyráběli trvanlivé kanoe z jednoho kmene. Ze stejného druhu dřeva jsou také po staletí dochované totemové kůly. Červený západní cedr posloužil také k budování dřevostaveb prvních osadníků Nového světa. Již tito kolonisté se tedy přesvědčili o pozitivních vlastnostech dřeva červeného cedru. Dnes se používá ve stavebnictví také na starém kontinentě. V Evropě dřevo červeného cedru volí stavitelé těch nejrozmanitějších dřevostaveb. Používá se pro výstavbu klasických srubů i moderních nízkoenergetických domů. Rovněž se hodí pro drobnější stavby. Odolné dřevo volí pro konstrukční prvky skleníků a pařenišť i pěstitelé, kteří dávají přednost přírodním materiálům před umělou hmotou.

Závěrem je třeba připomenout, že ačkoliv červený západní cedr je vlastně zerav, má vlastně mnoho společného s „klasickým“ cedrem z čeledi borovicovitých. Nejznámější z „pravých“ cedrů, v Bibli často zmiňovaný cedr libanonský (Cedrus libani), byl také v minulosti hojně využíván již ve starověkém stavitelství. Z cedrového dřeva byl údajně vystavěn i Šalomounův chrám. Dřevo cedru libanonského stejně jako dřevo zeravu - červeného západního cedru se využívalo díky odolnosti ke stavbě lodí.